Gentiana acaulis

 

Jsou dva u nás nejčastěji pěstované hořce, které se velmi pletou, díky své podobnosti květů a období kvetení. Jsou jimi Gentiana clusii a Gentiana acaulis. Asi tím prvotní rozlišovacím znakem jsou zelené skvrny uvnitř květů, které má Gentiana Acualis. Hořce jsou neobyčejně poutavé a půvabné rostliny, převážně se šmolkově modrými květy ( nemluvím teď o druzích s květy žlutými, bílými nebo růžovými). Hořce nalezneme na horských loukách i v údolích na březích potoků a mokřinách. Čeleď gentianaceae obsahuje asi 800 druhů.

 Zajímavostí je, že hořce žijí v symbiose a určitým druhem hub, který jim usnadňuje příjem vody. Stanoviště mají rády slunečné s vlhkou půdou. V letních dnech je ideální večerní pokropení vodou. Vysušené stanoviště není pro hořce příliš vhodné. Rostliny sice bohatě rostou, ale v suché půdě nevytváří násadu poupat pro příští rok. Gentiana acaulis se řadí do skupiny Thylacites. Domovinu má v Alpách,od Pyrenejí po Balkán, na nevápenných půdách, v nadmořské výšce od 1000 do 3000 metrů.

Své typicky hořcovité modré květy otevírá od května do června. Při deštivém počasí a dnech bez slunce se však koruna květů uzavírá. Při vysazování do zahrady volíme slunečné místo s hlinitou půdou a dostatkem vláhy. Původní druh Gentiana acaulis se dnes běžně nepěstuje, většinou pod tímto jménem nabízeny různí kříženci a jiné druhy , např. Gentiana dinarica, Gentiana angustifolia a Gentiana clusii. Rozhodně to však na kráse kvetoucích hořců neubírá.

©paletegarden2013

Gentiana acaulis najdete v naší nabídce skalniček