Zalévání skalky

 

Jaro na skalce tím nejkrásnějším obdobím. Rozkvétají téměř všechny vysokohorské druhy.  Na trvalkových záhonech rozkvétá srdcovka, dokvétají čemeřice, osivky, své květy začínají nasazovat alpské astry, dokvetly drobné saxifragy, které v kvetení nahradily vyšší druhy tohoto rodu – Saxifraga x arendsii. Barevnost listů začínají předvádět bohyšky, na dálku září v trvalkových záhonech žluté kamzičníky. Kdo má rád cibuloviny, rozhodně by měl mít na skalce Fritillarie. Právě duben je obdobím jejich květu. Mezi kameny se krčí drobná a stále vzácná Soldanela – dřípatka se svými modrými, jako-by roztřepanými drobnými zvonečky. První poupata se začínají také objevovat na rozchodnících a své květy otevírají i Lewisie, svými krásnými květy se chlubí pleonky, lýkovce, drobné ajugy, Armeria juniperifolia. V květu se střídají různé druhy primulí, azalky a rozrazily.Prostě jaro je tady se vší parádou.

V období rašení a kvetení by měly mít všechny rostliny přísun dostatku vláhy. Pro skalku je nejvhodnější mlžení. Po slunečném dnu, kdy jsou kameny rozpálené, může nárazovité prudké ochlazení způsobit úhyn choulostivějších druhů. Ideální je pořídit si postřikovač s jemnou tryskou, který zapíchnete do země a necháte třeba hodinu zapnutý a skalku zavlažíte jemnou mlhovinou. Ochladíte pozvolna jak kameny, tak rostliny a vláha se dostane i do těch nejsušších štěrbinek a míst krytých hustým listovím. Během noci se pak rostliny zmožené teplým sluncem vzpamatují. Zálivka klasickou konví nebo hadicí je mnohdy neúčinná, protože voda rychle odtéká a nedostane se tak ke kořínkům ve spárách s štěrbinách. Mnohé druhy čerpají vláhu pouze z ranní rosy, jako například pochybky, proto je mlžení mnohem učinnější a k rostlinám šetrné. Nesmíme zapomínat na to, že skalničky pochází z horských a vysokohorských oblastí, kde je počasí chadnější . Proto může většině druhů naše nížinné počasí působit potíže.