Skalka na jaře

 

Počátek jara je na skalce tím nejkrásnějším obdobím. Rozkvétají téměř všechny vysokohorské druhy. Na trvalkových záhonech rozkvétají srdcovky, dokvétají čemeřice, rozkvétá osivka, své květy začínají nasazovat alpské astry. Dokvetly drobné saxifragy – lomikameny, které v kvetení nahrazují vyšší druhy tohoto rodu – Saxifraga x arendsii. Barevnost listů začínají předvádět bohyšky, na dálku září v trvalkových záhonech žluté kamzičníky a kdo má rád cibuloviny, rozhodně by měl mít na skalce Fritillarie. I mezi mrazuvzdornými sukulenty je živo. Začínají kvést první druhy rozchodníků pocházejících ze severní Ameriky a ke svému růstu se probudila vznešená Hylotelephia. Mezi kameny se krčí drobná a stále vzácná Soldaneladřípatka se svými modrými, jako-by roztřepanými drobnými zvonečky. Svými krásnými květy se chlubí pleonky, lýkovce, drobné ajugy, V květu se střídají různé druhy primulí, azalky a rozrazily. Prostě jaro je tady se vší parádou.

 V období rašení a kvetení by měly mít všechny rostliny přísun dostatečného množství vláhy. Pro skalku je nejvhodnější mlžení. Po slunečném dnu, kdy jsou kameny rozpálené, může nárazovité prudké ochlazení způsobit úhyn choulostivějších druhů. Ideální je pořídit si rozstřikovač s jemnou tryskou, který zapíchnete do země a necháte třeba hodinu zapnutý a skalku zavlažíte jemnou mlhovinou. Ochladíte pozvolna jak kameny, tak rostliny a vláha se dostane i do těch nejsušších štěrbinek a míst krytých hustým listovím. Během noci se pak rostliny zmožené teplým sluncem vzpamatují. Nezapomínejte na to, že skalničky pochází z horských a vysokohorských oblastí, kde je počasí chladnější. Proto může většině druhů naše nížinné počasí působit potíže.

©paletegarden2013