Co to jsou rozchodníky

 

Rostliny rodu Sedum rostou na severní polokouli.

Vyskytují se v oblastech charakteristických rychlým odtokem srážkové vody a malou konkurencí dalšího rostlinstva. Jen málo pohoří na severní polokouli nemá alespoň jednoho zástupce tohoto rodu. Několik druhů je rozšířeno ve všech zeměpisných pásmech, jako například druhy z tundry, které rostou severně od polárního kruhu. Ve velmi vysokých zeměpisných šířkách se rozchodníky vyskytují na skalnatých nebo písečných pásech, blíže k tropům je nalezneme i v nízkých polohách podél pobřeží.

Tři kontrastující oblasti jsou zvláště bohaté na druhy rodu Sedum. Pobřeží Středozemní moře s ostrovy, plus přilehlá horská pásma – zvláště Sierra Nevada, Pyreneje, Centrál du massiv, Alpy, Apeniny, Dinárské Alpy, balkánské pohoří a horské louky Atlasu, jsou domovem pro přes 100 druhů rozchodníků a ještě mnohem víc variant a místních forem .Velká část této zóny má suché léto.

Břehy Středomoří mají význačnou letní suchou periodu, a zdejší druhy jsou k tomu přizpůsobeny. Řada z nich po odkvětu na zimu zatahuje a raší opět na jaře, či jsou jednoleté, kdy po vysemení odumírají. Ze semen pak vyklíčí příští rok na jaře nové rostliny ( Sedum caespitosum). Stálezelený druh (Sedum sediforme) z této zony je nejvíce sukulentní ze všech Euroasijských druhů. Jeho silné, kožovité, často modrozelené ojíněné listy pomáhají uchovat vlhkost, až do doby, kdy na konci letního období zůstává na špičce stonku jen malý trs listů. Sedum tuberiferum má hlízovité propagule, ve kterých uchovává vlhkost pod úrovní země a tak přečkává období sucha.

Také pohoří Himaláje je bohaté na rod Sedum. Řetězce spojených hřebenů jsou domovem nejvíce druhů ze subgenu Rhodiola které rostou obvykle ve velmi vysokých výškách. Sousední jihozápadní Čína má bohatou floru rozchodníků rodu Hylotelephium, Phedimus , Orostachys a Sedum. Tyto druhy se rozšířily do centrální Asie a přilehlých sopečných ostrovů okrajů Pacifiku, včetně Japonska. Hokkaido, nejsevernější ze 4 hlavních japonských ostrovů, má ostré zimy, ale několik druhů rozchodníků roste v blízkosti hladiny oceánu, který je zasahuje svou vodní tříští.Kyushu, nejjižnější z hlavních japonských ostrovů, má zase tak krátkou zimu, že dva druhy rozchodníku zde rostou po celý rok. Ještě několik druhů obývá alpinské pásmo.

Nížinné druhy z Kyushu potřebují zimní ochranu. Pravděpodobně asi tak 200 druhů rozchodníků z oblastí Dálného východu, budou zaregistrovány a rozpoznávány jako odlišné druhy subgenu Rhodiola, rostoucích ve velmi vysokých výškách, obvykle s velkými ztlustlými oddenky. Mnoho dálněvýchodních druhů subgenu Sedum, rostoucích v oblastech vydatných letních monzunů, nejsou nijak zvlášť sukulentní. Několik druhů, např. S. rossulatobulbosum, je spojováno s vlhkými místy, ačkoliv naleziště mají dokonale drenážované.

Mexiko je třetí oblast s bohatou florou rozchodníků. Oblast třech křižujících se hřebenů s vnitrohorským platem a relativně novými sopečnými vysoko položenými zónami, obsahuje okolo 100 druhů rodu Sedum, přičemž některé z druhů se rozšiřují až do USA. Některé druhy ( S. frutescens) rostou na lávových polích, kde vytváří masivní stonky,aby se zásobily vodou a vytváří také papírovou kůru a malé opadavé listy, ke snížení výparu. Další druhy v oblastech se silnými dešti preferují vlhké, stinné, kaňonové stěny, kde mají tendenci růst směrem dolů. Mexická polopoušť je asi nejbohatší země světa na xerofytní a sukulentní rostliny. Několik mexických druhů (např S. moranense) je zimuvzdorných i v zemích s mírným klimatem,protože rostou ve velmi vysokých polohách kde musí odolávat mrazu a ledu.Ve vlhkých regionech Mexika rostou stromy, agáve nebo kaktusy a několik druhů rozchodníků, rostoucích epifyticky. Především mexické rozchodníky jsou spojovány se svažujícími se, dobře drenážovanými oblastmi, kde nemají konkurenci dalších rostlin.

Navíc, mimo tyto tři oblasti bohatých na druhy rodu Sedum, má severní Amerika přes 30 endemických druhů,nejčastěji v západních Kordillierách,ale několik druhů se vyskytuje i ve východních Kordillierách a k nim přimknutých plošinách. Evropa má několik široce rozšířených druhů, a to severně od Alp. Střední východ má několik endemických jednoletých druhů a východní Afrika, až k poledníku, má hrst pravých druhů rozchodníků. Několik druhů je endemických na ostrovech Macronesie v Atlantiku.
Všude, kde byly v mírných oblastech jižní polokoule v mírném klimatu zakládány kolonie, se začaly rozšiřovat i rozchodníky. Od Tiera del Fuego po Nového Zélandu se rozchodníky smíchávaly s původní florou a šířily se dál.

D.Petrlíková